Traveldeník: Vyměnili jsme své kancelářské životy

SupertrampBanny
30. 8. 2018
Minut čtení: 4

Aktualizováno: 16. 11. 2019

Jako v těch krásných pohádkách - dostali pár buchet a vyrazili do světa... ale na druhé straně nečeká princezna, ani drak (doufám) - jen SVĚT.

Dovolte mi tento článek (je přece jen první a je to můj blog, haha) věnovat tak trochu sobecky, ale přece jenom - SOBĚ. A jó, taky tomu, že jsme to fakt udělali. Že jsme odjeli a všechno to zažili!

Začátky jsou nejtěžší. Popsala bych to asi jako snahu nacpat se jako žena do jedné krosny, otevřít své kamarádce a v ten samý okamžik vést smysluplnou konverzaci se svým bráchou stylem ,,sakra…“, ,,do háje“, „to bude hrozný…“, zatímco on klidně sedí, přežvykuje zbytky své večeře a pozoruje, jak mi pomalu, ale jistě umírá poslední mozková buňka. To přesně vystihuje ten okouzlující večer před odletem, kdy vám má započít nová životní etapa. Fakt, že Vojta je sbalený už čtyři dny předem mi dodává motivaci tohle balení jednou pro vždy dokončit.

Zpátky ni krok. Letíme za 600,- přes smartwings, na zádech krosny 15kg, v rukou batohy +8 kg a mini tašky za 3kg. Letenka je pouze jednosměrná, návrat zatím není v plánu.

No a pak tam jsi. Stojíš na letišti a po všem tom spěchu, plánování, rozlučkách a vyřizování je to tady. Slzy v očích, protože až teď ti pořádně dochází, co to vlastně děláš. Opouštím své dvojče, rodinu, úžasné přátelé na bůh ví jak dlouho a než se vrátím změní se mi pohled na svět. Nebo tak to aspoň všichni říkají.

Konečně si plním sen!

Tak si tak říkám... Dokončila jsem vysokou školu a vzdala se kariérního postupu v marketingu. Stále mi občas přijde, že pořádně nic neumím a nevím, kudy jít. Doufám, že nedělám chybu. Teď je možná ideální čas nakopnout kariéru před tím, než přijdou děti. Měla bych začít něco budovat, jak se očekává? Měla bych počkat na? Na co? Až zestárnu? Až si budu moci dovolit dělat to, co chci? Být šťastná?

Prázdná kapsa, plné srdce. Tak zní moje heslo, když odjíždím s padesáti tisíci na svoji první dlouho cestu. Odhaduju rok, maximálně dva. Kecám :D. Klidně i déle. Uvidíme, jak to půjde.

Jedu do světa hledat vše, co mi má přinést. Otevřena novým příležitostem naučit se všemu, co mi zkříží cestu, napnout plachty a najít správný směr.

Dodnes mi spoustu lidí říká, že by chtělo cestovat, ale... Já sama jsem dlouho čekala než dostuduji, takže jedno takové ,,ale" dost dobře znám. Byl to ALE můj cíl :D a tak jsem si počkala. Cesty byly tou nejlepší motivací školu dokončit v řádném termínu. Já si myslím, že každý máme to svoje ALE a že tu vždycky bude něco, co nám bude trochu bránit odjet. Nikdy se vlastně nesejde dostatek času, peněz a síly v jeden okamžik.

Při samotném odjezdu z domova překročíš spoustu překážek, jako je…teď mě zrovna nic nenapadá. Ale říká se to. Prostě spoustu. Haha. Už první týden se ti stýská, už první den je ti třikrát studno. Je to jako, když jdeš první den do práce / školy. Všechno a všichni jsou noví. Ale taky tam jdeš sama a zvládneš to. Není to nic co, by jsi nezvládla.

Život bez výzev je nuda. Překonávat své hranice, stávat se silnějším člověkem, získávat nové zkušenosti, rozšiřovat své obzory - to nás obohacuje. Staneme se tím, kým chceme být, když budeme sedět doma?

Chápu, že někteří mají závazků daleko více, jako je hypotéka, děti… V případě neodkladné potřeby a touhy vyrazit tímto směrem i přes tyto překážky, vřele doporučuji přečíst si knížku Travelbible s užitečnými rady nebo inspirativní příběhy cestovatelů – pomůže vám to najít řešení a dodat motivaci.

Úryvek z mýho cestodeníku - 12 dní na cestě

,,Pomalu si začínáme zvykat na život, který jsme si momentálně vybrali. Každý den teď trávíme venku v přírodě, děláme smysluplnou práci, která je vidět. Výpěstky ze zahrady konzumujeme, šťastné slepičky nám snášejí šťastná vajíčka a začínáme pociťovat to jakési zpomalení z běžně uspěchaného městského života, o kterém všichni mluví, a po kterém jsme tak toužili. Jestli i tobě nesvědčí život prasečí, krysí závod, imaginární běh pro něco a tak trochu pro nic. Jestli to i tobě nedává smysl, otoč se a běž a dělej to, co chceš. Máš moc změnit vše."

Zpětně to hodnotím jako jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem udělala. A ráda budu inspirovat ostatní k tomu, aby se nebáli a vyrazili do světa, pokud si to přejí. Tímto děkuju, že jste na moji stránku zabloudili. Píšu pro radost a pro vás!

Ze života snílka, přírodomilce, dobrodruha a pisálka

Jak jsme odjeli, jak jsme začali?

Je více možností, jak levně cestovat. Píšu o nich tady. My jsme si na začátek vybrali dobrovolnictví, a to z toho důvodu, že nám nevyšla víza do Kanady ani na Zéland a my hledali jinou alternativu, jak procestovat více míst za co nejméně peněz. A v tom na nás baflo dobrovolnictví, neboli workaway. V podstatě ti to zajistí život zdarma a čas, čas objevovat, učit se hrát na kytaru, nebo začít podnikat.

Článek o dobrovolnictví, o tom, co obnáší najdete zde.